Frazém, obvykle kolokačního typu (viz ↗kolokační frazém), sémioticky s dvojím denotátem, s frazeologickým (ve své podstatě abstraktním a symbolickým) a gestorickým (v podstatě indexálním). Např. p.f. mávnout nad něčím rukou pojmenovává nějaké gesto, pohyb rukou, a také význam zhruba ‘odbýt/přejít něco jako nepodstatné a odmítnout toʼ. Vedle náhodného mávnutí rukou (např. kvůli hmyzu, pak ale nejde o p.f.) se však obvykle taková kombinace obou denotátů užívá nerozlučně spolu a funguje jako prostředek vyjadřující naznačený význam i doprovodné gesto dohromady.

P.f. bývá mnohem častější než jeho doslovné homonymum (tj. např. ve významu odhánění obtížného hmyzu). P.f. zahrnuje idiomatické nominace ze všech běžných oblastí pokrývaných ↗gesty: (a) pohyby rukou (sprásknout ruce, sevřít pěsti), (b) pohyby těla (pokývat hlavou, padnout na kolena), (c) pohyby obličeje (sešpulit rty, přimhouřit oko, hrbit hřbet).

Velká většina p.f. je zvláštní v tom, že bývají jediným pojmenováním daného pohybu spojeného s určitou funkcí a významem a jinak se rozumně v jaz. takový význam vyjádřit dobře nedá, srov. pokrčit nos (výraz nelibosti), pokývat hlavou (mírný, podmíněný souhlas), přimhouřit oko (slevit ze své rigoróznosti n. dát spiklenecky znamení) aj. Je to jedna z oblastí, kde pravidelný jaz. rezignuje na svou jinak univerzální pojmenovací schopnost a přenechává nominativní primát ↗frazeologii a idiomatice.